Recenze: Attila – bitva jen pro rytíře

Příběh muže, který kolem sebe měl jen samé odvážné rytíře. Šel jim příkladem a nikdy necouvnul před žádnou výzvou. Mají za sebou spoustu vítězství, ale dnes jim stojí v cestě voáci římského generála Flavia Aetia. Armády barbarského vojevůdce dosáhly francouzských polí a další evropská vojska se je pokusí zastavit v Katalánii. V čele vašeho vojska bude stát designér Bruno Faidutti, který vytvořil novou deskovou hru Attila. Pod ilustracemi stojí jméno Cyrila Bouqueta. Tato dvojice nám trochu naznačuje, že bychom měli čekat značku Jactalea. Jenže ta byla spolknuta firmou Blue Orange, která stojí za vydáním této novinky pro rok 2015. Kompletní ohnivé bojiště se ukrývá v nitru kovové krabičky. Na jejím víku jsou vyraženy a vybarveny postavy dvou vojevůdců. Tím vepředu je bezesporu Attila. Trochu nás překvapí králík v popředí, zběsile utíkající s přerostlou mrkví v náručí. Kdo ale jsme, abychom vyučovali historii? Třeba to zrovna takhle bylo. Snad budeme mít možnost zeptat se samotného Atily. Uvnitř krabičky se ale nachází v první řadě pravidla – brožurka s několika jazyky, kde samotný návod zabírá vždy tři stránky pro každého čtenáře. V plyšových útrobách krabičky jsou pak uloženy čtyři destičky mapy – dvě větší obdélníkové a dvě menší čtvercové. Obsahují vždy několik políček, na kterých se bude bojovat. Pod nimi pak jsou žetony zničené země. Ta je zapálená a žádný rytíř už na ni nedokáže vkročit. Poslední komponentou jsou dřevěné krásné dřevěné figurky rytířů na koních. Těch je šest, tři římani a tři hutové, které snadno rozeznáte podle stylu oblékání. Na začátku partie hráči sestaví bojiště. Začátečníkům se doporučuje vytvořit čtverec, ale později mohou soupeři destičky propojit libovolným způsobem. Oba soupeři se dohodnou, kdo bude hrát za kterou stranu a rozeberou si každý tři svoje figurky rytířů. Pak je jednu po druhé na střídačku položí na plán a to na libovolné volné místo. Žetony zvrásněné země zatím položí stranou. Od té chvíle se budou hráči střídat i na tahu. Ten se vždy skládá ze dvou povinných akcí. První z nich je pohyb koněm z vlastní armády. Každá figurka se může pohybovat pouze po trase písmene L, přesně jako v klasické hře šachů. Skončit pohyb ale tentokrát může pouze na místě, které je volné – nesmí na něm tedy být žádný kůň, ale ani žeton ohně. Právě zvrásnění některé části bojiště je druhým hráčovým úkolem. Může si vybrat naprosto libovolné volné pole. Poté předá aktivitu svému soupeři, který má před sebou úplně stejné možnosti. Tedy v případě, že se jeho rytíři ještě mohou pohybovat. Hráč, jehož rytíři jsou jako první obklopeni ohněm a nepřáteli (a nemohou se tedy pohnout), prohrál a jeho soupeř může slavit vojenskou výhru. Hra Attila je nenápadnou abstraktní hrou, která proti sobě poštve dva protivníky. Každý se v čele svojí armády bude snažit zablokovat soupeře pokládáním žetonů. Současně ale nesmí zapomenout manévrovat se svými figurkami, protože jen tak se může udržet ve hře dostatečně dlouho. Začátek každé partie je jen o budování pozic. Ani jeden z hráčů nemá šanci vyhrát, dokud na plánu nebude alespoň několik ohnivých značek. Teprve v tu chvíli začne opravdové nahánění a snaha nachytat toho druhého a sám neudělat chybu. Celé je to určeno pouze pro dva protivníky, takže neočekávejte žádné větší bitvy. I počet figurek je vždy omezen na pouhých šest. Hra nenabízí žádná složitá rozhodnutí. Pouze dvě základní možnosti. První je omezena pozicemi jednotek na plánu, o nichž si na začátku hráči sami rozhodnou. Umisťování ohnivých stop pak je ještě volnější, ale ani tak nijak nezdržuje. Strany tahů se rychle střídají a partie ubíhá bez jakýchkoliv zádrhelů směrem ke konci. Ten nastane obvykle bez problémů během patnácti minut. Tím, jak se herní plán zmenšuje, stejně jako počet volných políček, napětí stoupá. V druhé části partie je hra zábavnější než v té první, kde se toho příliš neděje. Rozhodnutí v první části nemají nějak významnou roli a vliv na konečné vítězství nebo prohru. První část tak může být ztraceným časem, ale naštěstí herní doba význam této nevýhody značně snižuje. Hru zdobí výborné provedení. Samotná krabička je jen začátek, protože opravdu pěkné jsou i velké dřevěné figurky jezdců. Navíc ilustrace na těchto kamenech i na žetonech ohně jsou podařené a příjemně lehkovážné. Umí tedy výborně pobavit, jak možná vidíte na okolních fotografiích. Attila není nijak výjimečnou abstraktní hrou. Ale nabízí odlehčený šachový zážitek pro všechny, kteří mají rádi hry pro dva. Zpracování se podařilo na jedničku s hvězdičkou a zábava naštěstí také nedrhne. Takže nakonec úspěch? Ano, Attila dosáhl dalšího bezvýznamného vítězství.

<br><br>