Recenze: Barvosauři - tak trochu jiní dinosauři

Dinosaury zná opravdu každý. Jsou to takové nekorunované celebrity druhohor. Jenže málokdo ví, že ve stejnou dobu se vyvinula také podobná stvoření. Nebyla ale zdaleka tak krvelačná a jejich kůže zářila barvami na všechny strany. Byla to veselá a hravá stvoření, pro která se uchytilo jméno Barvosauři. Pojďte je s námi poznat. Proč bychom to nezkusili, když nám v dětské hře tuto možnost nabízí společnost Bonaparte? Hra se jmenuje přesně tak, jako samotná stvoření, tedy Barvosauři. Vyšla v roce 2015 a jak už to tak bývá u firmy Martina Trika, za jejím vznikem stojí tým autorů, kteří nejsou v pravidlech ani na krabici uvedení. Hra je obsahem krabičky, která je dostatečně barevná, aby se v ní tato stvoření mohla zdárně ukrývat. Je poměrně malá, ale v jejím nitru se ukrývají nejen figurky (klasické pinďulky po dvou od každé barvy) a kostka, ale také karty a rozkládací herní plán. Ten je rozdělen na 36 čtverečků různých barev – v každé řadě i sloupci jsou barvy umístěny tak, aby se neopakovaly. Mezi kartami pak vždy najdeme zástupce konkrétních barev v nejrůznějších hravých pozicích. Na začátku každého souboje stačí, aby si hráči rozebrali každý dvě figurky v barvě, kterou si zvolí. Pak už jen položí do středu stolu herní plán a vedle něj také zamíchaný balíček karet s jednotlivými obrázky barvosaurů a z něj vyloží horní čtyři karty obrázky nahoru. Hráč na tahu vždy jednoduše hodí kostkou. Barva na její horní straně mu řekne, kam se může se svojí figurkou posunout. V prvním kole ji nasadí z ruky, v následujících pak přechází mezi políčky. Ta nemusí sousedit, skákání po plánu je povoleno. Hráč si ale může vybrat vždy pouze pozice, na kterých nestojí žádná jiná figurka. Pokud by byla všechna taková políčka obsazená (ve hře může být až osm figurek a políček je šest), může hráč házet znovu, dokud mu nepadne jiná vhodná barva. Všechny tyto přesuny pak mají jeden jasný cíl. Hráč se snaží svými figurkami obsadit dvě políčka stejné barvy. Za to si může okamžitě vzít barvosaura stejné barvy z nabídky. Musí tam ale být. Pokud tomu tak není, může dvě karty ze čtyř vyměnit. Ale tentokrát už je třeba mít štěstí, protože dál měnit není možné. Partie pokračuje dalším lovením barvosaurů až do chvíle, kdy je jeden z hráčů držitelem všech šesti barev nebo všechny čtyři příšerky jedné barvy. Tento šťastný majitel barvosaurů se může radovat z vítězství. Barvosauři jsou přesně tím, co naznačuje název. Tréninkem a výukou barev zabalenou do pozlátka dinosaurů. Všechno to je veselé, jednoduché a naprosto v pohodě vhodné pro ty nejmenší hráče deskových her. Ti si zábavu mohou užít už od dvou hráčů a to až po čtyři. S přibývajícím počtem se prodlužuje partie, která ale přesto netrvá nikdy více než patnáct minut. Hra je velmi jednoduchá. Možná až příliš, protože děti z ní opravdu rychle vyrostou. Nenabízí žádnou další variantu, která by sbírání ztížila nebo jej udělala taktičtějším (například být ve sloupečku s další figurkou). Náhoda tu je jasným vládcem. O všem rozhoduje kostka a barvy, které na ní padnou. Hráč si sice může vybrat políčko, na které postaví svoji figurku, ale to je pouze iluze volby. Není mezi nimi totiž žádný rozdíl a nezáleží na tom, které zvolí. Samotné zpracování je ale fajn. Ilustrace jsou pěkné, ačkoliv na kartách jedné barvy jsou všechny stejné. Drobné variace by děti určitě potěšily. Herní plán je navíc zbytečně strohé a nabízí opravdu jen barevné čtverečky. Kdyby na nich byly vyobrazené nějaké předměty nebo výjevy z dinosauřího života, přineslo by to dětem více radost. Barvosauři jsou tréninkem barev pro ty nejmenší (už od tří let!), ale nejsou ničím navíc. Hra nabízí pouze jedno použití a to se řídí čistě a jen náhodou. Pro malé prcky, kteří mají rádi dinosaury, to bude určitě stačit. Ale jejich zájem si Barvosauři bohužel neudrží tak dlouho, jak mohli..