Recenze: Topito – stát se hvězdou šapitó

Kdo by si pomyslel, že skončím v cirkuse? Vzpomínám na život v pralese, který se zdá být tak dávno. Houpání se na větvích a povídání s hady. V noci pak pořádně vřeštění, aby se všichni predátoři drželi daleko od mého stromu. Jenže s křikem je konec. Tady musím být zticha a poslouchat, jinak nedostanu najíst. Musím balancovat na tlapce medvěda Bulíka jedoucího na jednokolce a neudělat chybu. Jen tak bude principál spokojený a nechá mě třeba i chvilku hrát. Do světa cirkusů nás zve designér Marco Teubner v jeho deskové hře Topito. Ta vyšla v daleké Jižní Koreji pod hlavičkou společnosti Korea Boardgames. O ilustrace se ale postarala jedinečná Marie Cardouat a to samo o sobě z ní dělá favorita našich stolů. Hra nás zaujala na veletrhu Spiel 2017 v Essenu, a tak jsme se ji rozhodli otestovat i pro vaše oči. Krabička není nijak velká a na jejím víku nakoukneme do pruhovaného stanu. Tam zrovna trénují protagonisté zlatého hřebu večera, obrovské pyramidy lidí a zvířat, pod nimiž stojí jako základna pouze neposlušný míč. Uvnitř krabice pak na hráče čekají tři kulaté kartonové základny sloužící jako pódium. Ty je třeba položit do středu stolu přibližně deset centimetrů od sebe. Poblíž rozmístí dřevěné figurky všech protagonistů, kteří zatím čekají v bezpečí na zemi na svoji šanci. Pak zamíchají balíček osmačtyřiceti karet a každý ze soupeřů dostane čtyři do ruky. Ve svém tahu má hráč na výběr dvě aktivity. Tou první a hlavní je šance vzít jednu z figurek, které ještě nikdo nepoužil a položit ji na libovolnou základnu nebo na jiné již umístěné kameny. Všechny protagonisty je ale možné postavit pouze nohama dolů a nijak jinak. Druhou akční příležitostí je přesun libovolného kamene nebo skupinky kamenů z jedné pozice na druhou. Při tom ale hráč může použít pouze jednu ruku a nelze je přeskládat postupně, ale pouze všechny naráz. Tímto přesouváním se všichni hráči snaží splnit jedno ze zadání na svých kartách. Pokud se mu podaří vytvořit sestavu, jak mu předepisuje karta, musí to ihned ohlásit protivníkům. Může k tomu ale dojít i při tahu soupeře. I to se počítá. Takovou kartu hráč může vyložit před sebe, aby i ostatní mohli jeho úspěch zkontrolovat. Poté si hráč dobere ze zásoby karty tak, aby měl i nadále čtyři karty v ruce. Přesouvání má kromě toho také jasně stanovenou penalizaci, pokud některý z kamenů jeho zapříčiněním spadne na stůl. Jako trest musí zahodit jednu z karet v ruce a tím se mu zhorší výběr pro další průběh partie. Souboj pokračuje střídáním hráčů až do chvíle, kdy jeden z nich získá sedmou kartu úspěšně splněné figury. Tento hráč vítězí. Topito je hrou, ve které jde stále hlavně o šikovnost, ale pouze v tom rozsahu, že nesmíte dělat chyby při přesouvání kamenů. Jinak nejde o žádnou výšku nebo zajímavé sestavy. Hráči prostě musí jen dobře kombinovat kameny a vidět v nich ty možnosti, které potřebují ke splnění svých vlastních sestav. Všichni soupeři mají svoje tajné úkoly, které se snaží splnit a tím se přiblížit vítězství. Druhů zadání je několik a ty předepisují nejen pořadí protagonistů na sobě, ale třeba i konkrétní pozici barevné základny. Většinou jde ale nakonec o to, jaké figurky sousedí s jakými. Karty nemají odlišné hodnoty, všechny jsou srovnatelné a často tedy záleží na tom, jaké úkoly hráči dostanou. Na druhou stranu mají vždy na výběr ze široké nabídky, protože jejich ruka je vždy plná pěti karet. Díky neustávající manipulaci s kameny je hra překvapivě taktická. I když neznáte úkoly ostatních a nelze tedy kalkulovat s jejich akcemi, i tak je možné vše alespoň mírně ovlivňovat. K tomu všemu přispívá ke skvělé zábavě hlavně herní doba, která nabízí elegantní čtvrthodinku plnou rychlé zábavy. Nic složitého ve hře nehledejte a právě pro to je také skvělým zážitkem pro menší děti. Ty nepotřebují počítat nebo mít přehnané schopnosti. Právě kvůli těm nejmenším pětiletým je možné odstranit i zmiňované pravidlo o přesouvání pyramidy protagonistů současně. Protože hráči navzájem svoje úkoly neznají, nemohou si nijak škodit. Tedy vědomě. Kromě toho si samozřejmě neustále sahají do sestav, které chtějí používat. A tím je hra neodhadnutelným zážitkem. Grafika je výborná. Marie Cardouat stačí jen několik ilustrací, aby navodila správnou atmosféru. Pochválení si ale zaslouží i opravdu masivní dřevěné figurky, na nichž jsou samolepky zvířátek i lidí. Karty sice nemají tu nejlepší povrchovou úpravu, ale tolik s nimi manipulovat nebudete, takže to není až tak podstatné. Topito je hra, která vzbuzuje radost v dětských očích, ale překvapit umí i dospělé hráče. Stavba figurek na sebe totiž neznamená, že šikovnost je ústřední téma. Hráči se s pomocí figurek snaží poskládat postavičky tak, aby vyhovovaly jejich kartám. Jedná se o neustálou přetahovanou, díky čemuž je hra dynamická. Hráči plní úkoly rychle, takže partie je u konce, než se nadějete. A to všechno znamená, že Topito je výborná hra!