Recenze: Apocrypha Adventure Card Game – stíny, které nevidíte

A je to tady. Apokalypsa. Ale nepřichází tak, jak jsme si ji představovali tolikrát, s velkou pompou a pořádným rachotem. Plíží se potichu všude kolem nás. Jenže my ta strašlivá monstra nevidíme, i kdyby stály hned vedle nás a natahovaly své drápy. Můžeme za to poděkovat paradigmatu – dohodě, která je skryla před našima očima. Původně za tím byla myšlenka, aby lidé neviděli to, co nechtějí. Jenže teď se všechno otáčí proti nám, když se devítka padouchů vzbouřila a mobilizuje síly. Hráči karetní novinky Apocrypha Adventure Card Game se zařadí mezi několik vyvolených „svatých“, kteří mohou přes pravidla paradigmatu prohlédnout. Vidí tedy na druhou stranu reality, jenže ona zase vidí na oplátku je. Právě takhle připravil příběh designér Mike Selinker (Pathfinder ACG), který celé své dílo vydal pod hlavičkou společnosti Lone Shark Games. Neudělal to sám, ale za asistence 2500 fanoušků, kteří vybrali přes 300 tisíc dolarů. A výsledná krabice pak po evropském kontinentu putuje zásluhou firmy Esdevium Games. Před sebou máme konkrétně první krabici (Box One) s podtitulem The World, na trh ale dorazí i další dva (The Flesh a The Devil). Krabice je velká a pořádně temná, aby jasně navodila horrorově temnou atmosféru. To je určitě potřeba, protože tohle nebude žádná lehká fantasy nebo sluníčková partie. V krabici na hráče čekají dva scénáře v rámci knihy příběhů. Kromě dvou brožur a spousty karet v krabici najdou hráči pouze kartonové figurky s plastovými podstavci a pytlík kostek. Stále ale platí, že téměř šest set karet je tím hlavním obsahem. Na začátku partie musí hráči najít mezi balíčky karty, které patří jednotlivým hrdinům a vybrat si mezi nimi toho svého a vzít si také odpovídající postavičku. Kromě toho má ale každý hrdina také svůj startovní balíček karet, který je založený na čtyřech vlastnostech konkrétního charakteru. Jedná se o záležitosti těla, duše, mysli a vzteku a v jejich barevných ikonách na stranách karty jsou uvedena čísla, jak dobře je v daném typu hrdina zběhlý (to určí jeho počet kostek ve hře). Každý zvolený scénář má nejen příběh, ale také svůj specifický postup přípravy. Obecně se ale vždy točí všechno kolem několika lokací, takzvaných nexusů. Jejich počet je určený množstvím spoluhráčů v partii. Každé místo určené k průzkumu dostane několik karet, které se mohou skládat z hrozeb, osudových znamení (omen) nebo darů. A právě sem, mezi tyto karty, je na začátku partie zamícháno několik padouchů, které se hráči budou snažit najít. Kromě toho se do přípravy konkrétního příběhu počítá také sestavení sadu struktur, které určují pravidla průběhu i konce a příprava hodin (to je balíček, který odpočítává týmu hrdinů jejich čas k dokončení úkolu). Hráči si poté už pouze doberou startovní ruku karet ze svého balíčku hrdiny (který současně představuje jeho život), postaví figurku na určený startovní nexus a příběh může začít. Většinu partie hráči stráví prozkoumáváním nexusů. Na začátku každého kola ale nejdříve odhalí novou kartu z balíčku hodin. Tu obvykle dostanou do ruky, protože je to znamení. Potom už mohou opravdu prohledávat lokaci, ve které stojí. Jednoduše musí obětovat jedno znamení a za to odhalí kartu, která je nahoře balíčku a musí se s ní vypořádat. Obvykle to znamená snahu o splnění nějakého testu. Ten bude prověřovat jednu ze čtyř vlastností, které postavy mají (a které jsme již zmínili). Cílová karta, ať už předmět nebo hrozba, sama určí vlastnosti nutné pro její získání/zdolání. Svoje šance ale mohou posílit s pomocí podpory ostatních hráčů nebo hraní karet. Nakonec ale vždy musí hodit nějakým počtem kostek v závislosti na schopnostech. A z tohoto počtu si hráč může vždy vybrat pouze tři, jejichž součet musí stačit alespoň na vyrovnání požadované hodnoty. Z podpory, karet nebo shody klíčových slov je možné získat nějaké přehození. V případě úspěchu si hráč vezme kartu, jinak jej čeká penalizace. Často je s průzkumem spojena také nějaká sada speciálních pravidel, které mohou hráče nutit pohřbít (nelze použít po celou partii) nebo zahodit (tyto body energie je možné doléčit zpět) kartu v případě neúspěchu. A protože karty v hrdinově balíčku jsou jeho životní síla, tohle je špatná zpráva. Setkání je možné se také vyhnout, pokud to umožňuje. Nakonec hráč může prozkoumávat znovu, pokud má ještě nějaké karty znamení. A to bude často plán, protože hrdinové se snaží v nexusu najít někoho nebo něco, co je posune dál ve scénáři. Některé efekty (nebo odehrání poslední karty v lokaci) s sebou přinese šanci místo zapečetit. To je současně často také vítězná podmínka, která zmiňuje všechny dostupné lokace. Na konci svého kola se může hrdina pohnout do jiné lokace, a pak předá svůj tah dalšímu hráči v pořadí. Boj s neviditelnými nepřáteli pokračuje do momentu, kdy je naplněna jedna ze závěrečných podmínek. Hráči tedy jako tým vyhrají nebo se jim nezadaří. V takovém případě jejich hrdina dostane jednu kartu prohry, kterou umístí do jedné z osmi pozic kolem karty hrdiny. Naopak za úspěchy se tady objeví nové speciální schonosti, takzvané fragmenty. Apocrypha: Adventure Card Game je atmosférickou horrorovou lahůdkou. Úvod do každého scénáře i jeho průběh pouze umocňuje zážitek.  Mechanismus procházení lokací dává opravdu smysl a právě to je na něm opravdu skvělé. Příprava ani budování balíčku tu není nějak přehnané a přesto hráč má pocit, že si svého hrdinu postupně vylepšuje. S průběhem partie se teprve dostanou do nabídky nové karty, které skýtají lepší akce. Kde Apocrypha získává další plusové body je opravdová kooperace. Hrdinové se navzájem podporují, mohou si předávat předměty či se postavit nebezpečím společně v jedné lokaci. To všechno je třeba domlouvat a plánovat, ačkoliv řadu momentů není možné stoprocentně předpovědět. V partii je velký podíl náhody, která určuje pořadí karet v balíčcích nexusů (i jiných hromádkách karet), ale především v hodech kostkami. Jejich šance lze ale dobře ovlivnit šancemi na přehození nebo zvýšením počtu kostek k házení ještě před samotnou konfrontací. V krabici najdete dostatek misí, které není třeba hrát ani v natištěném pořadí. Záleží pouze na hráčích, jak budou chtít příběhy zažít. Celkem tu jsou dvě kampaně, které ale nejsou závazné a nenavazují na sebe nějak striktně. Partie ale rozhodně není jednoduchá a musíte počítat nejen s vítězstvím, ale čas od času také s porážkou. Ta sice bolí, ale vzhledem k délce jedné partie kolem šedesáti minut to není tak zásadní, jako u jiných kooperativních her, kde porážka může znamenat i zničený večer. Scénáře je možné hrát i sólo. A ačkoliv s tím pravidla počítají a dokonce si hráč může při svém snažení sám asistovat (což jde trochu proti zážitku a atmosféře), je určitě lepší ve dvou nebo třech účastnících. Pro ně je vždy dobře adaptovaný počet nexusů ve hře a s každým tahem navíc ubíhá čas, takže vyšší počet hráčů neznamená změnu v obtížnosti. Pouze lepší rozložení sil, protože každý hrdina je jedinečný. Hra je poměrně komplexní, jak už ostatně naznačuje tloušťka příručky pravidel (34 stran). Její průběh složitý není, ale těch provázaností a možností je nakonec zásluhou různých druhů karet docela dost. Naštěstí na to autor myslel a pro všechny příchozí je připravený jeden samostatný balíček, který nováčky provede zjednodušeným scénářem s pomocí řady pokynů a s postupným odhalováním mechanismů. A je to dobře, protože samotná příručka s pravidly je dost nešťastná. Setkali jsme se s názory, že přes výraznou podobnost není úplně jisté, že pokud se vám líbil Pathfinder, nadchne vás i Apocrypha. Je dynamičtější. To je jednoznačné. Jenže tu chybí výraznější zaměření na RPG – není tu vybavení ani listy s dovednostmi. Tady se vydala Apocrypha jinou, zajímavou cestou s kartami fragmentů, tedy vzpomínek na předchozí scénáře. Tento princip ale nemusí pro někoho být úplně ideální a je to také asi nejvýraznější negativum v samotné hratelnosti. Apocrypha je skvělá hra pro dobrodružně zaměřené, kteří mají rádi horrory. V kampaňových hrách je tento strašidelný obor trochu opuštěný, ačkoliv to nyní napravuje Panství hrůzy. Bohužel někomu nestačí procházení karet v lokacích a házení kostkou k zábavě. A právě to jsou prvky, které v Apocryphě budete dělat nejčastěji. Právě tito hráči, kteří manipulace s kartami v ruce a jejich kombinování nedocení, budou těmi hlavními odpůrci Apocryphy.