Recenze: Komu zvoní tramvaj – černý humor na kolejích

Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Čekal jsem nedaleko přejezdu, když jsem z dálky uslyšel divoké cinkání. Znělo naléhavě. Upřel jsem tedy tím směrem pohled a za chvíli jsem uviděl tramvaj, jak se řítí dolů z kopce a strojvedoucí na mě divoce mává. Uvědomil jsem si, že kromě kolejí tu vedle mě stojí také výhybka. A s ní i volba, kterou jsem nikdy neměl dostat. Zatímco vlevo končí koleje hned po několika metrech a ústí přímo do plného koupaliště, vpravo se na náspu zrovna objevila rodinka koťátek. Novinka Komu zvoní tramvaj si libuje v podobných dilematech, jen hráči nebudou nevinní kolemjdoucí. Vezmou na sebe roli přímo samotného řidiče. Hra vznikla na motivy komiksu Kyanid a Štěstí a vytvořil ji Scott Houser pod záštitou firmy Skybound Games. Sklidila velký úspěch na serveru Kickstarter. Novinka si libuje v černém humoru, takže si ji (vzhledem v Černým historkám) nemohlo vybrat lepší vydavatelství než MindOK. Krabička má docela malý rozměr, ale celý jeho protáhlý interiér (pod obrázkem kolejí, tramvaje i možných obětí) je zaplněný obří spoustou karet. Základem je ale jeden papírový rozkládací plán, který si hráči rozloží před sebe, trochu ho narovnají a koukají se na jednu kolej, která se uprostřed rozdvojuje na dvě. Na začátek trati položí žeton strojvedoucího. Hráči vezmou všechny karty a rozdělí je na tři hromádky podle zadní strany. A když už je partie připravena, musí se jeden z hráčů stát strojvůdcem a všichni ostatní dostanou za úkol rozdělit se do dvou týmů, které si sednou ke stolu proti sobě. V ideálním případě tvoří každý tým tři hráči a každý dostane tři karty. Nejsou to ale pokaždé stejné karty, naopak jednotliví členové dostanou každý úplně jiný druh – tři karty nevinných pro prvního, tři karty vinných pro druhého a tři textové bubliny pro třetího. Ke každé koleji ale nejdříve hráči umístí jednu náhodnou kartu nevinné oběti, a to ze zamíchaného balíčku. Potom už se k akci dostanou oba týmy, které se střídají na tahu. Nejdříve vyberou hráči s kartami nevinných každý ze svých tří možností jednu, kterou přiloží ke své koleji. Potom přidají třetí oběť do řady, tentokrát ale prvního vinného. Poslední kartou, kterou týmy přiloží, je šipka s textovým zvratem. Obvykle tak postavě mohou hráči přidat na hodnotě nebo ji naopak nějakým způsobem udělat více zavrženíhodnou. Po celou dobu se týmy snaží odvrátit strojvedoucího od své koleje. Dělají vše pro to, aby byly jejich postavy cennější nebo si subjektivně ty na druhé koleji zasloužily smrt více. K tomu ale nemusí stačit samotné karty a obrázky, ale po vyložení všech argumentů mohou oba týmy zapojit i slovní přesvědčování. Nakonec se hráč v roli strojvedoucího rozhodne a rozhýbe svůj žeton směrem k jedné z kolejí. Všichni na této straně tratě zahynou a každý člen týmu, kterému tato větev patří, dostane jako trest jeden žeton smrti. Partie pak pokračuje dalším kolem, kde se role řidiče tramvaje posune. Jednotliví účastníci partie se každý stanou jedenkrát strojvůdcem a poté nastává konec. Vyhrává ten, kdo má v držení nejmenší počet žetonů smrti. Komu zvoní tramvaj je naprosto unikátní party hra, která prověří smysl hráčů pro černý humor. Díky tomu je ale okamžitě také jasné, že hra není pro každého. Zdaleka ne každý má v oblibě tento typ vtipkování a tím se také rozdělí publikum. Náplň hry je založena na slavném tramvajovém dilematu, kdy osoba musí na základě svého vnímání musí zvolit menší zlo. To ale není tak jednoduché, protože se jedná o subjektivní pocit a svědomí hráčů (respektive strojvedoucího, se kterým by se měli sžít) s tím může mít problém. Týmy a jejich složení se neustále mění, což je zajímavé. Hráči díky tomu budou bodovat pokaždé s někým jiným a tyhle odlišné spolupráce se projeví hlavně v poslední fázi kola, kdy se všichni snaží přesvědčit strojvedoucího. Hráči mají v podobě karet často opravdu silný arzenál. Často se hra dotýká hráčů samotných nebo situací, ve kterých někdy byli. Díky tomu je často rozhodování ještě těžké, ale současně to od hráčů vyžaduje, aby brali celou hru s nadsázkou. Je tedy jasné, že vzhledem k tématu tohle nemůže být rodinná hra. Ohromnou pochvalu zasluhuje český distributor, který pouze mechanicky nepřeložil obsah karet, ale dali si tu práci a upravili řadu textů pro české prostředí. Setkáte se tak s agentem Burešem, Zdeňkem Troškou, Jardou Jágrem nebo Květou Fialovou. A jak už to tak je s touto hrou, (téměř) každá z těchto postav může být vnímaná pozitivně i negativně. Ale stejně tak se na kartách nachází Internet Explorer, Kim Čong-un nebo Čtyři jezdci apokalypsy. Velký výběr karet umožňuje občas vytvářet opravdu paradoxní situace, jako třeba Hitlera, který pravidelně daruje krev. Nebo Tomáš Ortel, který v převleku za Spidermana chodí rozveselovat děti do nemocnice. Z těchto paradoxních situací těží hra po celý svůj průběh. Základem úspěchu u vás na stole je ale dostatečný počet účastníků. Naprosté minimum je pět, protože pak si hráči mohou mezi sebe trochu rozdělit karty. Ideální množství je pak sedm a při tom nejlépe liché číslo, aby oba týmy měli vždy shodný počet členů. Jenže pak zase trvá, než se partie dostane na konec, protože v sedmi už vás čeká sedm kol, což snadno překoná doporučovanou půlhodinu a to klidně i na hodinu. Velká většina karet a jmen jsou známé, ale přesto můžete občas narazit na situaci, kdy některý z hráčů u stolu nezná zahrané jméno. Konkrétních osob je ve hře docela dost, takže je šance, že se takového momentu dočkáte a ten kazí celkovou plynulost jednotlivých kol. Ale v první řadě je třeba dát klobouk dolů před vydavatelstvím MindOK a jeho odvaze přinést tuto hru na český trh. Její úspěch totiž určitě není zaručen, ačkoliv je to ve své podstatě výborná party hra. Obsahuje obrovskou porci humoru, ale potřebuje k tomu správné publikum, které má blízko k černému humoru. Komu zvoní tramvaj ale je zajímavá party hra plná zábavy a smíchu, na tom se nic nemění. Graf ceny produktu poskytuje server Heureka.cz