Recenze: Le Fantome de l’Opera - fantom opery na scéně

Představení se má konat již dnes večer. La Carlotta se zamkla ve svém pokoji a odmítá se dostavit na zkoušku. Má strach vyjít ven a já se jí vůbec nedivím. Záhady se dějí v domě opery už od jejího příjezdu. Po posledním incidentu jsme budovu neprodyšně uzavřeli a uvnitř zůstalo uvězněno osm podezřelých. Jeden z nich musí být nositelem masky a červeného pláště. Tím, kdo si říká fantom opery. Kdo ale zjistí jeho pravou identitu? Právě tak zní příběh deskové hry Le Fantome de l’Opera, která k nám dorazila z vydavatelství Hurrican Games. Jejími rodiči jsou Bruno Cathala a Ludovic Maublanc, kteří stojí za mnoha dalšími populárními hrami. Toto jejich nové očekávané dílko z roku 2013 ilustrovala Jean-Marie Ninguez. Už na krabici s pohledem na budovu opery i na fantoma hladově natahujícího ruku po pěvkyni se dozvíme, že hra používá prověřený systém známý už ze hry Mr. Jack, která kdysi vyšla i v češtině. Delší dobu už je nedostupná, nikdo z nás ji neměl možnost hrát a o to víc zvědaví jsme byli na její nové zpracování. V menší krabici najdeme kromě trojjazyčných pravidel především herní plán, který znázorňuje celou budovu opery. Od sklepa, přes foyer, skladiště a půdu až nahoru do úkrytu pod kopulí. Jednotlivé místnosti jsou spojené chodbami, které mohou být i tajné (ty mají růžovou barvu). Na kterémkoliv z těchto míst se může tajemný cizinec ukrývat. Úplně dole se pak nachází schodiště, po kterém La Carlotta utíká pryč z opery. Pokud se jí podaří vyjít vchodovými dveřmi dřív, než hráči odhalí pachatele, je představení zrušeno a nic to už nezvrátí. Ale ačkoliv to tak vypadá, hráči nehrají spolu. Místo toho se jeden stane vyšetřovatelem a druhý samotným fantomem. Pro více soupeřů tato hra určena není. Žádný z hráčů neobjeví karty přímo pro sebe. Osm jich představuje postavy i s ikonou jejich speciální schopnosti. Portréty těch samých osob tu najdete ještě jednou, tentokrát ale i s jejich alibi. K osmičce karet ale tentokrát zadní stranou patří také trojice karet fantoma. Na dně krabice leží také osm dřevěných žetonů a aršík samolepek. Těmi je třeba kolečka polepit tak, že vždy na jedné straně žetonu je postava podezřelého a na druhé už je portrét očištěný podezření. Nechybí ani tři další žeton, jeden představující madam La Carlottu, další výpadek proudu a poslední zámek. Hráči do začátku dostanou jednu společnou kartu, která na sobě má natištěnou nápovědu a průběh tahu – na jedné straně pro fantóma, na druhé pro inspektora. To znamená, že si už předtím musí jasně rozdělit svoje role a zatímco jeden bude detektiv, druhý se stane tajemstvím opředeným padouchem. Podle role je také určena pozice každého hráče u stolu. Jednotlivé postavy pak stačí rozložit po budově opery (stranou podezření nahoru) a žetony výpadku i zámku umístit na určená místa. Pouze u pěvkyně se mohou hráči rozhodnout podle poměru vzájemných schopností, jestli bude mít někdo výhodu. Podle toho vyberou jedno ze sedmi modrých startovních políček – střední je vyrovnané pro oba. Nyní je třeba zamíchat obě hromádky karet a položit je vedle plánu. Fantom z balíčku alibi nyní vylosuje svoji identitu a kartu zasune pod herní plán tak, aby inspektor nemohl vidět její portrét. Samotný průběh partie je velice jednoduchý. Každé liché kolo začíná a končí tahem vyšetřovatele. Mezi tím má šanci provést svoji činnost fantom. V sudých kolech pak je pořadí opačné. Vždy ale taková akce zahrnuje výběr jedné postavy ze čtyř odhalených karet. S tímto podezřelým může aktivní hráč posunout po plánu opery a to o tolik místností, kolik s ním je v místě startu. Před nebo po pohybu pak může hráč využít také speciální dovednosti dané postavy. V závislosti na tom, kdo ji aktivuje, pomůže fantomovi nebo vyšetřovateli. Může tak dojít k očištění jedné z postav, ale především k pohybu jiných postav. Hráči pomocí podezřelých mohou manipulovat i s pozicí žetonů zámku a výpadku proudu. Po odehrání všech čtyř pohybů/akcí (dvě fantom a dvě vyšetřovatel) nastává čas, aby se fantom pokusil postrašit všechny návštěvníky opery. Projevit se ale může pouze v případě, že v místnosti stojí sám. Jedinou výjimku tvoří místnost, kde je momentálně tma (= výpadek proudu). V takové pozici se projeví vždy. Vyšetřovatel na základě toho, jestli fantom provede nějakou kulišárnu, může elimininovat některé postavy. Jejich žetony otočí nevinnou stranou nahoru, stačí například, aby stály v místnosti s nějakou další postavou ve chvíli, kdy se fantom objeví. Na konci každého kola je pak třeba vyhodnotit, jak moc se La Carlotta bojí o své bezpečí. Směrem k východu uteče o tolik polí, kolik neočištěných podezřelých se ještě nachází v opeře. Další kolo probíhá v opačném pořadí (o tom mají hráči přehled díky kartě). Partie pokračuje tak dlouho, dokud se některé ze stran nepodaří splnit úkol. Buď může zůstat ve hře pouze jeden podezřelý a hra skončí vítězstvím vyšetřovatele. Nebo se bude radovat fantom ve chvíli, kdy pěvkyně dosáhne východu z budovy. Le Fantome de l’Opera je zajímavou dedukční hrou pro dva protivníky. Oba hráči mají k dispozici stejné prostředky, jak odhalovat nebo zakrývat svoje pravé úmysly. Ale každý má jiné cíle a potřebuje dosahovat v kole opačného efektu. Záleží pak jen na hráčích, jak dokáží využívat možností, které jim hra poskytuje. A sem se neřadí jen základní pohyb postav, ale především jejich schopnosti. Ty mají sílu změnit celou situaci v daném kole a zcela zvrátit šance jedné nebo druhé strany. Vyšetřovatel má zpočátku lepší pozici, ale jak podezřelých ubývá, je složitější dostat postavy bez prokázaného alibi osamotě do nějaké místnosti. Vyšetřovatel může hrát pouze to, co mu fantom povolí. V kolech je vždy zásadní výhodou poslední tah a právě proto se v něm obě strany střídají. Hráč v něm může alespoň částečně otočit situaci na plánu ve svůj prospěch. K úspěchu ale musí ze sebe oba hráči vydat to nejlepší, protože ve hře je překvapivě široké množství možností pohybů v každém tahu. Díky rychlému průběhu tahů i a omezené možnosti rozhodování se celá partie dá snadno odehrát během půl hodinky. Někdy si její průběh rovnou říká o odvetu, kterou asi neodmítnete. Hra ve dvou je plná přetahování o vítězství a partie často končí těsným výsledkem. Znovuhratelnost je zaručena díky výběru z dostatečného množství postav, takže fantomem může být pokaždé někdo jiný. Jediná výtka ke hře se tak trochu váže i k herní době – tahle hra je prostě na té jednodušší straně konceptu dedukčních her, což ale právě vynahrazuje herní dobou. Nenajdete tu žádná komplexní pravidla, více figurek nebo obkličování. Jednoduché pohybování postavami po plánu a dedukování na základě jejich pozice musí stačit. Hra je díky oboustranným žetonům velice přehledná. Oba hráči neustále vědí přesně, která postava je již mimo podezření a kdo by ještě mohl být fantomem. Aby hráč v roli fantoma nemohl klamat, na konci hry lze všechno zkontrolovat díky ukryté kartě. Pokud si protivníci nevěří (což by normálně asi nastat nemělo), mohou si dokonce zapisovat jednotlivé tahy a partie je tak snadno zopakovatelná. Celkově však zpracování můžeme zařadit k těm podařeným, včetně zajímavých ilustrací. Le Fantome de l’Opera je podařenou dedukční hrou pro dva hráče, kteří si navzájem nenechají ani trochu prostoru. Rozhodují tak drobné chyby nebo zaváhání, která nahrají druhé straně. Každý z protivníků má jasně daný cíl, kterého se snaží dosáhnout jednoduchým přesouváním postav. Právě tento jednoduchý mechanismus dělá hru přístupnou, ale přitom zábavnou. Le Fantome de l’Opera tak dva hráče spolehlivě pobaví.