Recenze: NanoBot Battle Arena - miniaturní války

Myslel jsem si, že vím, jak taková válka vypadá. Spousta kouře, hluku a lidské krve. Takové bitvy jsou ale už dávno hudbou minulosti. Dnes se všechny důležité souboje odehrávají v rozměrech, které naše lidské oko nemůže rozeznat. Miniaturní roboti bojují za své poslání a svět, který nemohou nikdy spatřit. Takové mrňavé hrdiny má desková hra NanoBot Battle Arena, která vyšla v polovině roku 2014 pod hlavičkou společnosti Derpy Game. Nestalo by se tak nebýt podpory 329 hráčů na serveru Kicstarter. Za vším tím stojí autor Benji Michalek, který vytvořil nejen samotnou hru, ale i její ilustrace. Malým robůtkům to sice chvilku trvalo (s jejich rozměry se ani není co divit), ale nakonec se dostaly i na náš stůl a my si jich všimli. Hned na černé krabici najdeme čtyři z nich, například modrý Chronos manipulující rychlost částic. Naštěstí ani po odklopení víka nepotřebujeme mikroskop, abychom našli všechny potřebné součástky. Právě naopak většina z dílků se nachází v kartonových arších – mluvíme o 120 dílcích nanobotů, po patnácti exemplářích od každého z osmi druhů. Každá taková čtvercová destička má směr, kterým se nanobot kouká, jeho unikátní znak (v kroužku uprostřed) a také šipky udávající směr pohybu. K jednotlivým kmenům pak patří také jejich vlastní karty reakce, kterých je celkem 96. Každé z nich vévodí číslo specifikující počet použití, ale také popis její schopnosti v angličtině. Na začátku partie si každý z účastníků vybere jeden kmen, který bude reprezentovat. Od něj získá zásobu patnácti nebo více (násobky) kmenů zvolené barvy a tedy i druhu. K tomu dostane šest karet, které ale je třeba nejdříve rozdělit dle hodnoty na reakční karty úrovně jedna, dvě a tři. Do začátku poté každý dostane tři jedničky, dvě dvojky a jednu trojku. Zbytek vytvoří ne tři, ale pouze jednu společnou dobírací hromádku. Ještě předtím je tedy třeba všechny tři druhy znovu zamíchat. Zbývá už jen určit začínajícího hráče, který vyloží první svůj dílek do středu stolu a tím začne veškerou válku. Počet akcí v tahu každého vědce se liší podle toho, jakou verzi hrají. Protože se základní jednou krabičkou lze téměř výhradně (s výjimkou duelu) hrát základní patnáctidílkovou variantu, budeme dále hovořit jen o ní. To znamená, že hráč má ve svém tahu povinnost nejdříve zahrát jeden nový dílek nanobota. Pokud se nejedná o úplný začátek partie, vždy musí novou postavičku připojit k některé ze stávajících. Ovšem před svého bota se šipkou může navázat pouze jeho vlastník. Ostatní mohou připojovat svá stvoření pouze do ostatních tří světových stran od dílku. Ty pochopitelně musí být volné. Hráči vykládají svoje nanoboty tmavou stranou nahoru, protože ta druhá označuje, že je prťavý robot znehybněn. Propojováním dílků se každý z účastníků snaží vytvořit co nejdelší nepřerušený řetěz svého kmene. Ale pouze ten nejdelší ze všech může přinést vítězství. Na konci každého kola ale do partie vstoupí také karty. Hráč může buď zahrát kartu pro její akci, nebo jednu odhodit. V obou případech si poté dobere do plného počtu šesti pro další kolo. Karty umožňují tu hlavní interakci s řetězci kmenů, ale především i napadání se mezi hráči. Najdete na nich vždy počet dobití, které lze použít na jeden dílek nebo rozdělit mezi více. Navíc hráči získávají bonusové dobití (nebo jedno naopak ztrácí), pokud hrají kartu svého typu. Souboj končí ve chvíli, kdy jednomu z hráčů dojde zásoba jeho nanobotů. Vědec s nejdelším řetězem nanobotů se stává vítězem. Nanobot: Battle Arena je láska na první pohled. Hra svojí jednoduchostí principů překvapuje, ale přitom nabízí hromadu zajímavých myšlenek a taktik, které mohou hráči použít na cestě za vítězstvím. Všechno je to pochopitelně o kartách a jejich akcích, které vládnou celé partii. Neméně důležité je pokládání dílků. Ovšem pozice v Petriho misce je pomíjivá a jiní nanoboti vás mohou snadno přesunout nebo zcela zničit. A to v boji za co nejdelším řetězcem rozhodně není dobrá zpráva, která by zvyšovala vaše šance. Naštěstí karty vždy nabízí dostatek šancí, jak se soupeřům „odvděčit“ za jejich laskavé útoky. A protože karty ovládají většinu této hry, v jejich stopách jde i náhoda. Snadno se můžete ocitnout v pozici, kdy nemáte jakou akci zahrát, aby vám to přineslo nějaký užitek. Naštěstí je zde možnost akce měnit na konci kola, ale tím ztratíte vzácnou šanci. Uspořádání akcí se liší podle počtu hráčů. S větším množstvím dílků ve hře autor klade větší a větší důraz na karty, které jsou použity najednou na začátku i konci tahu. Tím se zcela mění zážitek a průběh partie oproti patnáctidílkovým partiím. Mohli jsme do nich nakouknout pouze v duelu, protože v redakci máme jen jednu krabičku, ale i tak dokážeme vidět ten rozdíl a výborný zážitek. Celkově jsou pravidla možná nepříliš dobře pochopitelná na první přečtení, ale vše do sebe rychle zapadne a vy si začnete užívat skvěle vypadající zábavu. Příprava je v podstatě blesková a jediný podstatný zápor (kromě zmíněné náhody) se ukrývá v nutnosti třídit a zase míchat akční karty před každým soubojem. Nanobot: Battle Arena je hrou v první řadě velice rychlou a díky tomu také zábavnou. Nedá vám vydechnout, dokud najednou není konec. Někdy ani nevíte, jestli sami máte nejdelší řadu, protože se často ještě víc soustředíte na ničení a manipulaci těch soupeřových. Takových akcí je v nabídce dostatek, jako by nanoboti nedělali nic jiného. Ovšem vy nebudete, tedy alespoň ve hře Nanobot: Battle Arena.