Recenze: EverZone - sami jsme mimozemšťané

Náš letopočet už dávno skončil. Čas lidstva se nachýlil a chvíli se dokonce zdálo, že naše rasa zanikne. Naštěstí houževnatost lidí umožnila překonat naši nejčernější chvilku, odpoutat se od Země s měnícím se klimatem a vyrazit ke hvězdám. Technologie najednou byly na dosah, když všichni spojili svoje síly. Jenže na cizích planetách na nás čekala nebezpečí, která si nikdo neuměl představit. Zotročili těla našich kamarádů a teď nám chtějí vzít všechno. Ve vesmíru jsme sami. Jediní nepřátelé, kteří na nás čekají, se ukrývají kdesi dole v nás a slabosti našich těl. Takovou myšlenku k nám vysílá autor Marco Mingozzi, který vytvořil karetní hru EverZone a v roce 2014 ji pod značkou firmy WinterLair představil světu. My u toho na veletrhu Spiel v Essenu byli a získali jednu kopii. Hra se ukrývá ve čtvercové tmavé krabici střední velikosti. Na jejím víku jsou vyobrazeny všechny tři strany bitvy. Uthroni, dílo potomků lidské rasy, které znetvořilo dlouhé cestování a hlad. Slurrové, paraziti, kteří napadli lidská těla a udělali z nich svá vlastní. A samozřejmě lidé. Bojující jako vždy na hraně vyhynutí o svoji budoucnost. A tomu také odpovídá obsah krabice, ve kterém převažují karty. Těch je dohromady víc než 300 a jsou spravedlivě rozděleny mezi všechny znesvářené rasy. Karty jednotek, kterých je 210, mají na sobě vytištěnou útočnou a obrannou hodnotu a také útočný dosah. Příslušnost k jednotlivým rodům poznáme podle barvy pozadí, která může být modrá, fialová nebo béžová. To karty lokací jsou orientované na šířku a mají v levé části uvedeno několik čísel znázorňujících kola, která v místě znepřátelené strany stráví a také suroviny, které jim poskytne. Na začátku partie si hráči sestaví každý svůj vlastní balíček. Mohou vybírat z libovolné nabídky svojí rasy, přičemž jediné omezení je minimální počet karet stanovený na padesát. A také fakt, že některé postavy mohou být v balíčku jen jedenkrát. Tedy vlastně vůbec nic nového. Dalším prvkem jsou karty vůdců, kterou si může hráč vybrat pouze jednu na celou partii. Stranou pak připraví balíček lokací ze zamíchaných tři základních, ke kterým každá strana souboje přidá tři další dle svého výběru. Hráči začínají s deseti kartami v ruce. Každým kolem prochází společně a na jeho začátku odhalí novou lokaci a doberou si zpět do deseti karet. Na základě jejich složení se může hráč rozhodnout je zahodit a dobrat si znovu, ale o jednu kartu méně. Poté pokračuje hra do fáze vysílání jednotek na bojiště. Nyní všichni současně vyloží z ruky bojovníky, které chtějí do lokace poslat. Tyto karty ale hrají oba protivníci zatím obrázkem dolů. Mohou hrát libovolný počet a snažit se blafovat, ale musí mít na paměti, že reálně lze poslat do boje pouze tolik jednotek, jejichž limit nepřesáhne hodnotu zdrojů poskytované kartou místa. Oba současně ohlásí počet karet, které chtějí aktivovat (aby svoje rozhodnutí nemohli změnit na základě odkrytých karet soupeře) a poté oba hráči odhalí svoje zvolené karty. Ty, které použili k blafování, nechají ležet obrázkem dolů. Čas boje začíná. Útočit jako první bude armáda, která má vyšší součet zelených hodnot dostřelu. Útočící hráč zkontroluje, jestli součet jeho útočných červených čísel je vyšší než protivníkova obrana. V takovém případě je boj u konce. Pokud je to ale naopak, má teď bránící se hráč šanci odpovědět a vrátit soupeři útok s plnou silou. Úspěšný útok znamená, že všechny zabité jednotky se přesunou na balíček padlých. Ten zůstane po celou partii nepřístupný. Navíc poražený hráč dostane sám zranění odpovídající rozdílu mezi jeho obranou a nezastaveným útokem. Souboj v lokaci pokračuje dál novým dobráním karet. Odhalené a nezničené jednotky ale zůstávají na místě připravené pokračovat v bitvě. A to tak dlouho, než hráči odehrají počet tahů předepsaných danou kartou lokace. Po každém střetu se ale také může poražený hráč rozhodnout vzdát za cenu zranění, které se rovná polovině síly soupeřovy armády. Po každém souboji (tedy několika kolech střetů) hráči všechny zbývající karty položí na odhazovací balíček. Ten lze znovu použít, jakmile dobírací dojde a liší se tím od hromádky, která obsahuje jednotky zabité v boji. Zajímá vás asi, z čeho ukrajuje již několikrát zmiňované zranění, které projde jednotkami až k hráči. Ti mají od začátku partie určený počet velitelských bodů (command points), jimiž si určili délku partie. Souboj tak může skončit předčasně, pokud ve hře zůstane pouze jeden hráč. V opačném případě bitva trvá až do chvíle, než je dohrána poslední z karet lokace. Vítězem se pak stává hráč, kterému zůstalo nejvíce velitelských bodů. EverZone je další karetní hra, u které všechno začíná už sestavováním balíčku. Hráči se tak musí na začátku poctivě seznámit s kartami svojí rasy, aby mohli správně nakombinovat karty. Na začátku toto umění není tak důležité, jako když hrají pokročilejší hráči. Základem všeho je blafování a hraní karet skrytě do soubojů. To znamená, že nikdy nevíte, jak v souboji nakonec můžete dopadnout. Jenže bohužel právě to může být vnímáno tak, že hráči prakticky nemají ve hře co ovlivnit. Svoje šance ale můžete ovlivnit také hraním připravených podpůrných karet. Pouze tak lze nakonec náhodu alespoň trochu přechytračit. Bohužel veškerou zábavu zabíjí nedokonalá pravidla. Ta spoustu věcí nedořeknou, a jakmile začnete hrát, vyrojí se vám nezodpovězené otázky. Budete se tak muset ponořit do fór a hledat. To se týká především hry ve třech soupeřích, který je specifická. Naštěstí je na Internetu ke stažení FAQ dokument, který vám všechny nejasnosti zodpoví (paradoxně delší než původní pravidla). EverZone je totiž jinak navržena jako asymetrický souboj pro dvě strany konfliktu, ať už to je jeden na jednoho nebo týmový souboj. Právě proto můžete získat ze hry poměrně negativní pocit ještě dříve, než si ji pořádně vyzkoušíte. Pokud si dáte ten čas a námahu a vyřešíte všechny vzniklé otazníky, které mohly způsobovat, že něco hrajete špatně, zjistíte, že je to solidní karetní hra. Samozřejmě stejně jako u jiných her, i tady na vás čeká objevování možných kombinací karet a vyhledávání komb. Hráči současně musí pamatovat na svého velitele a snažit se právě jeho využít pro každý souboj co nejlépe. Partie velmi často končí ztrátou velitelských bodů. Délka se opravdu významně liší a na nejnižší možné nastavení s deseti body dohrajete vše za půl hodiny. K hodině se pak dostanete, jakmile číslici zvednete na více než dvojnásobek. Největší zbraní hry je ale její sci-fi téma, které se snaží jít proti proudu fantasy her a to se jí daří. Především díky krásným ilustracím, které se opravdu povedly, a je radost se na ně dívat. I jejich design je přehledný, takže z hlediska zpracování (s výjimkou pravidel, která měla již svůj vlastní odstavec) si není na co stěžovat. EverZone je poměrně zajímavou a zábavnou karetní hrou, ve které ale hraje velmi výraznou roli náhoda. Protože hráči plánují všechny karty obrázkem dolů, není možné pořádně nic plánovat. Porovnání s některými Living Card Game je díky tomu tak trochu mimo mísu. Ale i přes ne úplně dokonalá pravidla se můžete v tomto sci-fi pobavit. Jen v EverZone neočekávejte nějaké dechberoucí zážitky, ale „pouze“ fungující průměrnou hru.