Karetní hru Hobiti vydalo nakladatelství Straky na vrbě již podruhé. Před dvěma měsíci jste si mohli přečíst naši recenzi Hobitů, která dopadla překvapivě příznivě. Karetní hra je vhodná pro všechny věkové kategorie a funguje velmi dobře jako pohodová zábava pro odreagování. O tom svědčí také článek Hobiti dětskýma očima, který jsme uveřejnili později.
Jakub D. Kočí, autor ilustrací ke hře, nám pro DeskoveHry.com poskytnul rozhovor. Dozvíte se, jak se vlastně k takovému ilustrování karetní hry dostal, jak probíhala práce na hře, ale také spoustu dalších zajímavostí.
Na začátek nám povězte něco o sobě. Jaké máte zkušenosti s ilustrováním a jak jste se k němu propracoval?
Všelijakými ilustracemi se přiživuji (nikoli živím) již od období své adolescence. Cesta byla trnitá, jak už to v uměleckém ranku bývá – a o to trnitější, že moje duše je zahleděná nejen do výtvarné múzy, ale i do divadelní, literární, hudební… Ale poslední dobou se snažím rozdělané věci dotahovat a neodbíhat před jejich dokončením k novým, což se ukázalo jako víc než prospěšné.
Jak jste se vlastně dostal k ilustrování karetní hry Hobiti?
Tak zde byla cesta naopak velice jednoduchá. S Killmanem, autorem hry, se znám již asi patnáct let. Konkrétní chvíli, kdy jsme si (jak se říká) plácli, tu si již nevybavuji, ale prostě jednou slovo dalo slovo a bylo.
Máte určitě vřelý vztah ke světu Pána prstenů, máte ještě nějakou jinou oblíbenou deskovou hru s touto tématikou?
Deskovou… hm… vzpomínám si na dvě stařičké, ale ani jedna z nich mě moc nenadchla. Jedna byla přílišnou složitostí trpící bojová strategie Bitva na polích Pelennoru a druhou si nevybavuji ani podle názvu – ale byla v zelené velké krabici.
Hobiti se vyznačují specifickým druhem humoru. Bylo těžké ho zakomponovat do samotných obrázků?
Vlastně ne, naopak. Práce na Hobitech mě neskonale těšila a bavila. Pohlcovala mě každým dnem a vzpomínám si, ačkoli je to už docela dlouho, co obrázky vznikaly, protože cesta od vytvoření hry k vydání je nesnadná, že jsem okamžitě věděl, jakým stylem obrázky pojmu.
Jak probíhal vlastní proces ilustrace? Dostal jste volnou ruku se slovním zadáním?
Tak, asi už jsem na tuhle otázku trochu odpověděl, ale ještě to rozvinu. Obecně je nakladatelství Straky na vrbě v tomhle velmi vstřícné a Killman také, tedy jsem dostal texty a termín a prvních pár obrázků konzultoval. Když jsme se shodli všichni tři na vzhledu – což znamenalo (jestli si dobře vzpomínám) prosté „ano“ od nakladatele i autora, tak jsem to rozjel naplno.
Popisky na kartách jsou občas velice vtipné, jejich autorem jste také vy?
Některých, je to tak 50 na 50, řekl bych. Neřeknu vám ale kterých, ty Killmanovy byly velice inspirativní, takže to asi ani nejde rozeznat, protože jsem se jim snažil obrázky přizpůsobit, aby vtip podtrhly.
Kterou kartu považujete za nejpovedenější, případně kterou máte nejradši? A je nějaká, kterou byste nejraději změnil?
Jako autor samozřejmě nemůžu obecně nic posoudit, ale mám takové své čtyři favority: Vyžle, Nechutenství, Elfí víno a Propečené kuřátko. Hodně se, řekl bych, povedla i Mitrilová vestička a zkratkovitý Kus prasátka. A nejraději bych změnil Luxusní noru – ta mi přijde jen taková nudná a nijaká… vlastně všechny ty „nory“ jsou takové…
A jak na vás působí Hobiti jako karetní hra?
Dobře. Je svižná a vtipná, taková oddechovka, u které se dobře relaxuje, ale poskytne i zajímavé strategické možnosti pro náročnější. Myslím, že má všechno, co takováhle hra má mít. Je to hra na párty i do herních klubů, řekl bych.
Hrajete i nějaké jiné deskové hry?
Rád, dokonce máme s kamarády pravidelné herní dýchánky. Nejraději mám klasiku, tedy Osadníky. Baví mě Robo Rally, Funkenschlag (Vysoké napětí – pozn. red.), Sankt Petersburg, Poštovní kurýr, Sedmiměstí, Graenaland, Ztracená města, Fantom staré Prahy, Maršál a špion, ale i šachy, pillos či Želvičky, z karetních (kromě Hobitů, samozřejmě) Citadela a Bang. Prostě je toho moc a asi nejde všechny vyjmenovat. Ale nehraji pro to, abych vyhrál, hraji pro zábavu, nebaví mě u toho přemýšlet, raději si hru vychutnám a bavím se tím, co dělají ostatní – pozoruji spoluhráče a snažím se je překvapit nečekaným krokem, to je způsob uvažování, který mi vyhovuje, netřeba za každou cenu být první.
Mimochodem, nedávno jsem byl na turnaji v Době kamenné a musím se pochlubit, všechny hry jsem čestně prohrál!
A jaký máte výhled do budoucnosti? Máte nějaké další zakázky, o kterých nám můžete říct?
Jéje, toho je, ani nevím, kde začít… Teď zrovna aktivně pracuji na novelce do ultratemného sborníku, který chystá Fantom Print, bude to taková kabalistická záležitost z Třebíče. Souběžně děláme s Františkou Vrbenskou volné pokračování románu Vítr v piniích pod názvem Roucho s drakem. Rozpracovávám novelu o Olze Havlové, do jedné zatím tajné řady knížek… Aktivně koncertuji s kapelou Múzy kus (nejblíže 30. Října od 20.00 v Balbínce) a vystupuji s Divadlem Historického a scénického šermu Rebel. Mám několik zakázek na písňové texty… ale vy se nejspíš ptáte na ilustrování, že?
Tak co se výtvarných prací týče, zrovna v Městské knihovně v Praze skončila výstava Draci z Legend, kde byly prezentovány ilustrace z antologie Legendy: Draci. Čeká mě jedna ilustrace knížky pana Neubauera a kamarád fotograf mě požádal o nové logo. A v hlavě se rodí plán na velkou výstavu, kterou bych chtěl instalovat jinde, než v Praze – uvažuji o Hradci Královém, Brně a možná Boskovicích, ovšem to je opravdu zatím jen plán…
Děkujeme za Váš čas. Tým serveru DeskoveHry.com
Již brzy Vám snad přineseme rozhovory i s tvůrcem Hobitů a s jejich distributorem.
Stránky autora
http://www.jakubdkoci.net
Další ilustrace Jakuba D. Kočího
