Před dvěma měsíci spatřila světlo světa fotbalová karetní hra s prvky pokeru s názvem Goal! Game od Jiřího Mikoláše z firmy Jirasgames, autora takových pecek jako Fantastát nebo Evoluce v krabici. Na tuto hru již brzy na našich stránkách uvidíte recenzi a budete si moci dokonce o jeden exemplář zasoutěžit.
Nyní se navíc autor věnuje novému projektu, který již brzy spatří světlo světa. Z těchto dvou důvodů jsme se rozhodli mu položit několik otázek ohledně jeho tvorby, Goal! Game i budoucích projektů.
Deskové hry už tvoříte několik let, jak jste se ale k tvorbě dostal? Byly začátky těžké?
Hry tvořím od dětství, kdy jsem společenské hry rád hrával a také si je hodně upravoval (na což možná nelibě vzpomínají moji spoluhráči, kteří nevěřili, že si těmi úpravami nijak nepřilepšuju). Měl jsem rád soubor her, který poskytoval hodně materiálu a byl takovou stavebnicí pro nové hry.
Když jsem pak na vysoké zjistil, že obor, který studuju je vhodný tak akorát k napsání nepopulární knihy, hledal jsem něco, v čem bych se mohl uplatnit a zkusil jsem hry. Začátky byly hodně těžké, protože jsem neměl skoro žádný kapitál a jen malou podporu blízkých (škola prý musí být vždy na prvním místě). První dílčí úspěch byl, když jsem zvládnul udělat řidičák v rekordním čase a mohl tak svým fiátkem 126 odvézt hry z balírny domů do svého pokojíčku…
Když zrovna nevymýšlíte hry, určitě si zahrajete nějaké jiné, abyste posbíral inspiraci. Které deskovky vás v poslední době nejvíce zaujaly a které patří k Vašim stálicím?
Abych byl upřímný, na to, kolik existuje deskovek, jsem jich vyzkoušel docela málo. Většinou jsem si jen nechal vysvětlit pravidla. Ale z těch, které jsem hrál v poslední době se mi hodně líbilo Vysoké napětí, protože pěkně spojuje ekonomickou a strategickou část a dále se mi líbily Kyklady, protože jsou krásně graficky zpracované, výpravné, mají skvělou atmosféru a vytvářejí most mezi eurohrami a americkou produkcí. M
ezi hry, které považuji za průlomové a přesně odpovídající mé herní filozofii řadím Dixit, který je pro mne jednou z nejlepších her vůbec. Spojuje v sobě to, co od her očekávám nejvíce, komunikaci, fantazii, zábavu, interakci a humor. Obecně nejsem moc velkým příznivcem malých matematických olympiád, i když třeba nádherně graficky zpracovaných. Hry, ve kterých hráči jen tiše sedí a počítají svůj arzenál a hloubají kam jej investují jsou mnohdy obdivuhodné svými komplexními systémy, ale často je to na úkor právě komunikace a interakce mezi hráči.
Každá z Vašich her vyniká originalitou a skvělými principy. Kam na ty nápady chodíte?
Chodím na ně většinou do lesa. Abych mohl přemýšlet, potřebuji chodit a abych měl klid, potřebuju se někam schovat, a tak chodím na procházky do přírody. Když už mám koncept rozpracovaný, většinou nad ním přemýšlím kdykoliv kdy je vhodná příležitost, ať už je to cesta autem nebo metrem, nebo třeba když stojím s nákupem ve frontě. Hlavně je potřeba říci, že nápady nepřicházejí samy, ale na každé hře je hodně práce a proces jejího vzniku je celkem dlouhý a křivolaký a skládá se ze spousty malých nápadů. Mnohdy se stane, že ten dobrý nápad přijde až jako následek přemýšlení nad úplně jinou hrou. V tom má, myslím, výhodu profesionální autor, který přemýšlí nad několika hrami najednou a inspiraci hledá téměř všude.
Skvělým příkladem je Fantastát. Skloubení slovní hry s RPG je neuvěřitelně chytlavé. Jak Fantastát vznikal?
Fantastát je ideální příklad hry, která nezačala jedním silným nápadem shůry, ale byla zkonstruována z malých dílků. Na začátku jsem věděl, že chci vytvořit hru, ve které si lidé budou moci sami vybrat, s jakou zbraní budou bojovat a koho budou mít za přátele. Chtěl jsem, aby lidé do hry vkládali více své fantazie a hra je k tomu přiměřeně motivovala.
Baví mě originální nápady hráčů a chtěl jsem, aby tato hra poskytovala dostatečný azyl pro lidi, kteří se bojí své nápady vyjadřovat. Jedna z možností byla nechat lidi, ať si své zbraně vymyslí, ale ať tento koncept nezasahuje přímo do systému hry, nicméně tento způsob nevytvářel dostatečnou motivaci a většina lidí by volila pouze konvenční zbraně. Proto jsem hledal cestu, jak vymýšlení zbraní (potažmo přátel – spolubojovníků) zakomponovat do systému tak, aby nutil k větší imaginaci. Nakonec jsem našel tři způsoby, a protože mi bylo líto některé zavrhnout, udělal jsem hru, ve které jsou tři možné varianty hraní.
Ale nyní již k současnosti. Před několika týdny vám přišla do obchodů karetní hra Goal! Game. Je to Vaše první v podstatě zcela karetní hra, která opět vyniká grafickou stránkou. Co je na ní unikátní a čím hráče podle vás nejvíce zaujme?
Z mého pohledu je unikátní především jednoduchostí a atmosférou, která se napětím dokáže přiblížit té pravé fotbalové. V mé „kolekci“ chyběla hra, která by byla pouze pro dva hráče a zároveň byla rychlá a jednoduchá (tím nechci říci, že u ní nelze přemýšlet). Jsem velkým fanouškem a rekreačním hráčem fotbalu a vždycky jsem si přál toto téma zpracovat. K této hře mě ale vyburcovalo až letošní fotbalové mistrovství. Od začátku roku jsem připravoval fotbalovou hru založenou na zcela jiném systému, který byl více podobný třeba známému Dominionu, ale stále jsem nebyl spokojen (hra byla moc složitá).
Když už to vypadalo, že budu muset projekt vzdát, díval jsem se na přenos ligy mistrů, po které dávali ještě českou pokerovou tour. Tyto dva pořady v těsném sledu se staly základem nového pojetí hry. Ve hře jsou tyto zdroje inspirace docela dobře znát, slévá se v ní silná fotbalová esence s napětím a blafováním z pokeru. Protože potřebuji hru, u které se dá předpokládat větší komerční potenciál, abych mohl financovat další „nezávislé projekty“, vydal jsem se cestou jednoduchosti a grafické atraktivity. Věřím že Goal! Game by mohla být mainstreamovou hrou, která dokáže oslovit široké spektrum hráčů.
K tak trochu sběratelskému formátu Vás jistě vedla především cena, kterou se povedlo stlačit na skvělých 269 korun. Zatím nabízíte kromě čtyř základních zemí ještě další čtyři jako rozšíření, v pravidlech se pak zmiňujete o dalších možných balíčcích. Ještě je asi příliš brzy dělat závěry ohledně Brazílie a dalších?
Je skutečně brzy, protože většina her ještě stále čeká ve skladu. Nemám totiž dostatek času na jejich propagaci a distribuci. Teprve ve chvíli kdy se hra dostane z červených čísel, mohu uvažovat o dalších rozšířeních. Jsem si ale jistý, že pokud se rozhodnu pro další rozšíření, bude mezi nimi určitě i Brazílie s Argentinou (přičemž Maradonu udělám jako speciálního hrajícího trenéra s nadpřirozenými schopnostmi a kouzelným náramkem na ruce).
A teď otázka, která bude zajímat určitě spoustu hráčů – co ještě připravujete na tento rok?
V Essenu by měla mít premiéru hra Bizzarie (možná se název ještě změní), kterou mám nachystanou již velice dlouho. Již cca před dvěma lety ji někteří z vás mohly testovat. Tehdy jsem si myslel, že podobný koncept nebude mít šanci, nyní si myslím přesný opak. Hra je totiž vzdáleně podobná Dixitu.
Hlavní rozdíl je však v tom, že ji mohou hrát i dva hráči, trošku se v ní kreslí, a hodně komunikuje. Ve hře se také objevují prvky psychologie. Bude to oddechová hra zasazená do fantaskního pohádkového světa. Hráči budou představovat vědce, kteří se převléknou za obludy a vydají se do jejich doupat v Severním lese, kde budou studovat jejich každodenní život. Během tohoto zúčastněného pozorování zjišťují, že obludy jsou docela velcí televizní maniaci. Každý večer si všichni sednou do jeskyně na jednu velkou pohovku a svorně sledují denní zprávy z pohádkové říše. Většinou když zprávy skončí, ještě dlouho do noci živě diskutují o tom, co právě viděli. Kdo z hráčů nejlépe porozumí těmto podivným stvořením, vyhraje, a král se mu jak jinak než královsky odmění. Pokud chcete tuhle slušnou odměnu získat, převlékněte se taky za obludu a vyrazte na pozorovací misi do Bizzarie.
A na závěr ještě zpráva od autora:
TV Bizzarie má pro vás smutnou zprávu, karkulka se dnes podvečer chtěla vetřít mezi obludy, aby získala královskou odměnu, zapomněla si však sundat svůj červený čepec a byla jednou zkušenou obludou odhalena a následně sežrána…
Děkujeme za Váš čas.
Tým serveru DeskoveHry.com
