Sběratelé her – fejeton

Určitě vás, sběratele her, ta otázka někdy napadla: “Proč si ty hry kupuji, když je pak ani nehraji?”. Popravdě, nebylo by lepší je jenom hrát a třeba ani nesbírat? Ne, je mi to jasné. Proč tomu ale tak je?

Pomiňme fakt, že jsme “trochu” zvláštní a zkusme si to naše sběratelství obhájit. Ano, musím to dělat velmi často, přede všemi a před tou mojí dražší polovičkou obzvláště. Takže důvody už jsem si za ta léta  v hlavě utřídil, nic mi tedy nebrání je sdělit vám ostatním.

Za prvé za to může radost z poznávání nového. Určitě to znáte. Koupíte si novou velkou “krabici” a celý natěšení běžíte domů. Schováte ji pod kabátem (je tedy zcela jasné, že v zimě se deskovky střádají lépe) a zalezlí v pokojíčku jako malé neposlušné dítě ji potají začnete zkoumat. Odklopíte víko a těšíte se na ten pohled. Co asi bude na vrchu, herní deska nebo pravidla? Poté začnete objevovat taje komponent a prvnímu nahlédnutí do pravidel se nic nevyrovná. Prostě rádi objevujeme, co je na tom špatného?

Prvotní nadšení však brzy pomine a musíme si sami pro sebe najít další výmluvy, proč to děláme. Takže přichází na řadu přesvědčování sebe sama, že takovou hru ve své sbírce ještě nemáme, nebo že si ji nutně musíme zahrát a předvést ostatním, nebo že ten autor je prostě super. Ano, jedná se o kolektivizaci. Je pěkné, když máte něco pohromadě a ještě hezčí, když se s tím můžete pochlubit i jiným.

To ale není tak snadné. Většinou se ostatní neznalci na ty vaše miláčky dívají jen jako na haldu krabic, která zabírá místo.

Poslední argument nám ale nikdo nevyvrátí. Ty hry sbíráme pro to, aby naše herní skupina měla co hrát. Nebýt nás, tak si ostatní nic nezahrají. Ještě že existujeme! No a pokud žádnou skupinu nemáme? Tak co když někdy mít budeme? Člověk nikdy neví, proto si raději děláme zásoby.

Nestyďme se tedy za sběratelství deskových her. Ve skutečnosti jsme jen zvídaví, máme rádi věci po hromadě a navíc jsme k ostatním šlechetní!

 

zdroj obrázku: https://boardgamegeek.com/image/1681729/rahdo