Rodinné hry, které baví i dospělé: 6 her, u kterých nikdo nezívá

Neděle odpoledne, oběd snědený, děti se nudí a dospělí by si nejradši zdřímli. Někdo navrhne hru a nastane obvyklé vyjednávání: děti chtějí něco veselého, táta něco „pořádného“, máma hlavně něco, co nebude trvat do večera. Většina krabic v obchodě slibuje, že uspokojí všechny. Málokterá to splní.

Dobrá rodinná hra má pravidla, která vysvětlíte u stolu za pár minut, a přesto v ní dospělý najde rozhodnutí, nad kterými se zamyslí. Netrvá déle než hodinu, nevyřazuje hráče a ideálně dává šanci i nejmladšímu, aniž by mu rodiče museli okatě nadržovat. Šest her, které jsme vybrali, splňuje všechno. Pět z nich navíc nese ocenění Spiel des Jahres, které dostávají právě hry pro rodiny.

Kingdomino: království na čtvrt hodiny

Bruno Cathala zmenšil budování království na dílky podobné dominu. Každý si staví pozemek pět krát pět polí, napojuje louky na louky a lesy na lesy a body násobí korunky. Kdo si vybere lepší dílek, příště volí později. A právě tohle drobné dilema dospělé baví. Hra pro dva až čtyři hráče trvá čtvrt hodiny a v roce 2017 získala Spiel des Jahres. Děti ji obvykle pochopí rychleji než rodiče, kteří ještě luští, proč mají v království tři jezera a žádnou korunu.

Carcassonne: klasika, která nestárne

Klaus-Jürgen Wrede vydal Carcassonne v roce 2000 a o rok později za ni dostal Spiel des Jahres. Hráči společně skládají krajinu z kartiček s městy, cestami a kláštery a umisťují na ni své panáčky, kterým se dodnes neřekne jinak než „meeple“. Hrají ji dva až pět hráčů a partie trvá něco přes půl hodiny. Kdo jednou rodině ukradl napůl postavené město, ví, že i nevinná krajinka umí rozproudit krev.

Jízdenky, prosím! (Ticket to Ride): vlakem přes celou mapu

Alan R. Moon postavil hru na sbírání barevných karet vagonů a stavění tratí mezi městy. Tajné úkoly vám řeknou, odkud kam máte dojet, a soupeř vám samozřejmě zabere jediný úsek, který jste potřebovali. Partie pro dva až pět hráčů trvá třicet až šedesát minut a Spiel des Jahres hra získala v roce 2004. Děti milují plastové vagonky, dospělí tichou škodolibost při blokování tratí.

Azul: dlaždice, od kterých se nejde odtrhnout

Michael Kiesling se inspiroval portugalskými obklady azulejos. Ze společné nabídky berete dlaždice jedné barvy a skládáte je na svou zeď. Jenže co se nevejde, rozbije se vám na podlaze a stojí body. Hrají ji dva až čtyři hráči půl hodiny až tři čtvrtě, v roce 2018 dostala Spiel des Jahres a česky ji vydává nakladatelství MINDOK. Vypadá jako hra o kráse, ve skutečnosti je to tichý souboj o to, kdo komu nechá na stole ty nejhorší zbytky.

Takenoko: panda, která sní všechno

Antoine Bauza vypráví o pandě, kterou čínský císař daroval japonskému. Hráči pěstují bambus v zahradě, zahradník ho zalévá a nenasytná panda ho zase požírá. Každý přitom plní své úkoly. Partie ve dvou až čtyřech trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Děti hrají kvůli pandě, rodiče kvůli úkolům a nakonec se všichni hádají, komu panda zase snědla přesně ten bambus, na který čekal.

Just One: kooperace, u které se smějí všichni

Ludovic Roudy a Bruno Sautter vymysleli hru, ve které jeden hádá slovo a ostatní mu tajně napíšou nápovědu. Háček: stejné nápovědy se navzájem vyruší, takže všichni napíšou „pes“ a hádající nedostane nic. Sejít se u ní může tři až sedm hráčů, partie trvá dvacet minut a Spiel des Jahres má z roku 2019. Tady se nevyhrává proti sobě, ale prohrává dohromady. A smích u toho bývá hlasitější než u výhry.

S touhle hrou na děti ještě počkejte

Terraforming Mars je vynikající hra o přetváření Rudé planety, ale krabice uvádí partii kolem dvou hodin a věk od dvanácti let. Na nedělní odpoledne s osmiletým dítětem je to spíš kolonizace trpělivosti než Marsu.

Tip na závěr

Pro malé děti začněte Kingdominem nebo Takenokem, pro větší partu Just One. Carcassonne, Azul a Jízdenky, prosím! jsou hry, které v rodině vydrží roky. Jen počítejte s tím, že časem začnou vyhrávat děti. A to je u rodinných her ta nejlepší zpráva.