Příště je list bez značek, řekl jsem Anně, a ona se zasmála. Mám rád, když se zasměje proti své vůli. Má pak oči, jaké dělá papír, když z něj sejmeš ochranou fólii. Dnes jsme seděli u hry a já držel dílek mezi prsty a přemýšlel o rastru, o hustotě bodů, o tom, že se z dálky všechno zdá hladké a zblízka je to jen spousta malých rozhodnutí.…
Dnes v tiskárně nepískal jen ten pás. Pískal jsem trochu i já, jen jinak, uvnitř. Přijel jsem z nádraží s razítkem na dlani a s hlavou plnou termínů, a když jsem Annu viděl nad starými korekturami, napadlo mě, že vlastně žádný termín není důležitější než zadumané dvě minuty u papíru. Neřekl jsem to. Řekl jsem jen, že papír bere jako zraně…