Mluvím rukama. Dnes jsem říkal větu o společné hře a ruce přitom přehazovaly jeden dílek z dlaně do dlaně, jako bych ho vážil. Jakub zapsal něco do notesu a já se zeptal, co si píše. Řekl, že sbírá. Jenom sbírá. To se mi líbí, protože sám taky sbírám, hlavně hrany. Kdo staví, ví, že nejdůležitější je, kde se věc dotýká jiné věci. A tak js…
Přiznávám, že Carcassonne nosím v kabátě kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Je to jediná hra, u které se mi zdá, že skládám něco, co může obstát. Dnes jsem měl u stolu pět lidí, a to je pro hru, která drží pohromadě, ideální počet. Jakub pořád vyskakoval, aby doručoval, a mě napadlo, že v něm poznávám sebe z mládí, jen o něco hlučnějšího. Řík…