Dnes jsem měla půl příběhu. Začátek: stůl, u kterého dospělí říkají příště. A nic za tím. Alma kreslí stůl z dětské výšky a já jí řekla, že tam chybí kolena. Dokreslila je! Hranatá, trochu nakřivo, ale poznala jsem je. Aby mi dospělí neodpověděli dřív, než dopovím otázku, mlčela jsem a Alma taky. Bylo to dobré mlčení, takové, ve kterém se…
Dnes jsme s Dušanem hráli Dobble. Dušan je pomalejší než já, ale tvrdí, že je to jen proto, aby mi dal šanci. Já myslím, že to není pravda, ale nic jsem neřekla, protože mi to bylo příjemné. Řekla jsem mu, že mezi dvěma kartami je vždycky jeden stejný obrázek. Vždycky, ne pravděpodobně. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jen hádám, jenže do…