Recenze: Indigo - cestičky za drahokamy

Indigová modř je ta nejhlubší, kterou můžete potkat. Má magickou moc. Může lidem vsugerovat bohatství i je dostat zcela na mizinu. Jsme jí vydaní všichni napospas. Mějte se před indigem na pozoru, protože stačí jeden pohled a podlehnete. Podobně málo by mohlo s deskovou hrou Indigo stačit každému, kdo má rád abstraktní hry. Jejím autorstvím se designér Reiner Knizia vrací ke svým kořenům, kdy vytvořil například vynikající Kaleidoskop (recenze) nebo zajímavý Qin (recenze). Indigo je ale víc o cestě a méně o barvách. Tentokrát hru vydává společnost Ravensburger a to s ilustracemi Waltera Pepperleho a Eckharda Freytaga. A přesně jako ty drahé kameny, i herní plán uvnitř zdobené krabice je tvořený spoustou hran. Na první pohled je sice čtvercový, ale obsahuje spoustu šestistranných políček. Samotná plocha pro hru má také šest stran a každá slouží jako jeden z východů. V jejích rozích a také ve středu celého plánu jsou místa pro poklady. Právě těchto sedm modrých dílků tvoří cíl. Prostředkem pak je 54 hexů s cestičkami. Ty jsou vždy tři a spojují některou ze stran na kartičce. K nim hráči jako příslušenství dostanou také čtyři zástěny, dva tucty drahých kamenů (jantar, smaragdy a safíry), ale také stejný počet značkovacích žetonů pro hráče. Po šesti od každé z dostupných barev. Jejich výběr čeká na každého účastníka na začátku partie. Vezmou je a rozloží k branám na okraji herní plochy. Na přípravu má velký vliv také počet soupeřů, protože podle toho budou hráči kontrolu nad branami na plánu sdílet nebo ne. Podle zvoleného odstínu dostanou hráči také zástěnu. Nesmí ale zapomenout také připravit plán, rozmístit na něj dílky pokladů a položit na ně drahé kameny. Každé kolo má hráč za úkol umístit jeden z náhodně dobraných dílků (na konci předchozího kola, aby měl čas na přemýšlení) na libovolnou prázdnou pozici na herní ploše. Celou dobu všem jde o vytváření cestiček, po kterých se kutálí kameny dál a dál ve směru šipky od svojí startovní destičky pokladu. Hráči tak propojují cesty a snaží se drahokamy přivést na okraj plánu a to k bráně svojí barvy. Pokud ji vlastní sami, dostanou takový kámen jen pro sebe. V případě, že se o kontrolu dělí s dalším hráčem, ten dostane z banku stejný kámen. Oba hráči tak jsou odměněni stejným způsobem. Propojování cestiček pokračuje tak dlouho, dokud je o co soutěžit. Až je vyzvednut i poslední drahý kámen, partie končí. Hráči si nyní spočítají kameny ukryté za zástěnami a ohodnotí je jedním, dvěma či třemi body (podle barvy). Lovec diamantů s nejvyšším bodovým ziskem se stává vítězem. Indigo je na první pohled velice jednoduchou logickou hrou. A v jednoduchosti jejích pravidel se ukrývá opravdová elegance a zábavnost. Možná byste nečekali, že vás abstraktní hra překvapí, ale tahle to dokáže. Vypadá nenápadně, ale všechny logické mysli dokáže pohltit. Možná v tom má prsty sdílení bran, které platí ve třech i čtyřech hráčích. Pouze ve dvou mají oba protivníci brány pouze pro sebe a dochází k více remízám, protože je snazší si udržet přehled o bodech soupeře. V tu chvíli hra je přetahováním a snahou převážit alespoň o maličko na svoji stranu. Ovšem teprve s více účastníky získává na obrátkách a zajímavosti. Každým úspěchem přinášíte body nejen sobě, ale i svému partnerovi u dané brány. Je tedy třeba dobře sledovat hru, abyste dobrou hrou nepomohli k vítězství někomu jinému. To je zajisté zajímavá myšlenka a nutí všechny být na pozoru po celou dobu partie. Ve čtyřech se ale plán rychle mění a mezi tahy hráče tak trochu chybí kontinuita. Ta netrvá nijak závratně dlouho. Tedy pokud se rozhodnete hrát pouze na jedno kolo, které dokončíte mezi dvaceti a třiceti minutami. Rychlost i jednoduchost má za následek, že hra je otevřená prakticky všem, včetně dětí kolem sedmi až osmi let. Stejně tak dobrá je i pro rodinnou zábavu a nezklame ani pokročilé hráče. Samotný průběh hry je taková houpačka. Na začátku si hráči připravují možnosti, kterých je najednou o pár tahů dál až příliš. Výběr je široký a není snadné určit, které místo je to ideální pro novou kartičku. Hra ale není přísně logická. Úspěch hráče závisí na dobrání správné destičky. Na druhou stranu umisťování není nijak omezeno, takže každou cestu lze hrát s ohledem na dlouhodobý plán. Navíc pravidla doporučují (a my na tom trváme!), aby hráči toužící po větší kontrole měli v každém kole na výběr rovnou ze dvou destiček. Jednu zahrají a na konci svého tahu si znovu doberou do dvou. Indigo se řadí rozhodně k nejlepším hrám s pokládáním kartiček, které jsme měli možnost vyzkoušet. Mezi abstraktními hrami má handicap v podobě náhodného dobírání dílků, které ovlivňuje šance účastníků na vítězství. To ale nic nemění na tom, že Indigo je hrou krásnou na pohled, která současně funguje velmi dobře jako příjemná zábava.